V celý sebedestrukci jde o to dojít ke zjištění, že "Takhle Realita nefunguje". Protože i když člověk, kterej se ničí, nějak ví, že to je sebedestrukce, tak zároveň tomu musí i svým způsobem věřit, že to má svůj smysl (cítit v tom cosi pozitivního) a že to, jak vidí svět a realitu je "správně" - jinak by ani po tý cestě sebedestrukce nemohl jít. Je možný, že nevědomí je až tak strašně chytrý, že tohleto ví a právě proto do toho člověka vede - a my pak děláme tu chybu, že se tomu nakonec snažíme bránit...

Strašně se mi líbí, jak se to dá v tý symbolický rovině popsat jako ono znovuzrození (který je možný až srkze smrt - která však není smrtí v tom definitivním slova smyslu, naopak je to obroda). Jako když umřel Ježíš a pak znovu povstal, tam je to vidět krásně, když člověk rozumí těm symbolům - přestože v tom příběhu jsou hřeby a trnová koruna, tak je tam mimo jiné i ten kříž alias Strom života (na tohle jsem koukal jak trotl, když mi to došlo...), který v sobě skrývá jak tu smrt tak ten nový život.

Ačkoliv říkám si, že tou "smrtí" může být leccos. Chci říct, že smrt nemusí být nutně pádem na samé dno, nemusí být devastující a zničující (většinou i pro okolí). Jelikož smrt znamená vždycky především smrt ega a self, tzn. je potřeba se "vzdát sám sebe" (fakt trapný, když si vezmu, že jsem se celej život snažil o přesnej opak...) a pak se "vrátit" (do ega, který je jiný, který prošlo osvícením). Narážím na to, že pokud to jde skrze Ozoru a psychedelickej trip (to bylo taky svým způsobem dokončení sebedestrukce, jen to nebylo... no, destruktivní), tak by to mohlo jít ještě nějak jinak. Gadzi by kupříkladu nemusel dopadnout tak, že bude na ulici, totálně bez peněz, s dluhem 300k na krku a zavrhovanej všema příbuznejma a blízkejma. Třeba by se tomuhle "rozmlácení kloubů" dalo nějak vyhnout, provést to mírněji a přesto by to stále znamenalo znovuzrození - jen by to nemělo tak strašlivý následky.

Jo a pojem falus jsem plně pochopil teprve asi dva týdny zpět (ale vždycky jsem věděl, že to není jen penis