to pat: Ptáš se, jestli to má smysl. Na otázku po smyslu odpovídat nějak stručně, nebo vůbec, pokoušet se říct někomu jinýmu, jestli má něco smysl, případně co a proč, by byl absolutní NEsmysl. Vím, žes to myslel spíš jako řečnickou otázku. Jsem si jistej, že každej jeden z nás je ten, kdo udílí smysl svému životu. Kde jeden hodnotu nevidí, v tom jí nachází druhý tuny. Samozřejmě věřím i v univerzální smysl bytí, ke kterému všichni ať už vědomě nebo nevědomně směřujeme, ale nemá cenu tady z toho dělat nějaký filosofický nebo ještě hůř misionářský okýnko Spíš než po smyslu bych se ptal po tom, jestli Tě něco udělá šťastným. Jestli ano, jestli Tě něco naplňuje, pak je to hodno Tvého času. Ten je opravdu vzácný a vyměnit ho za šušnění nějakých sázek, kdyby to třeba neneslo a ani to člověku nepřinášelo radost by byla tragédie. Stejně ale budeš konfrontovaný s nutností obstarat si obživu. Pokud někoho baví sport a ještě má možnost si tím vydělávat, nepochybně to smysl má. Kdyby jsi třeba sport bytostně nesnášel a nebo Ti byl šumák, a přesto ses chtěl zabývat sázením, to už by bylo na zvážení. I když je jasné, že tu takoví lidi jsou. Nicméně zřejmě potom se tomu budou spíš chtít věnovat opravdu řekněme 5-10 let na plný plyn s tím, že pak naplní tu Tvou vizi číslo 1 o spokojeném životě, kterou jim peníze jako výsledek jejich úsilí pomůžou uskutečnit. Kdyby se někdo měl zabývat sázením celý život jen kvůli průměrné nebo lehce nadprůměrné mzdě a ještě ho to nebavilo nebo si tím zavíral možnost žít jinak a lépe, bylo by to zlé. Jestli máš jinou představu o tom, jak trávit svůj čas, smysluplnější, pak se jí věnuj naplno, i když třeba nebude dobře finančně ohodnocená a spoustu věcí si budeš muset odpustit. Málokdy můžeš mít všechno, většinou něco získat a podržet znamená z něčeho jiného slevit nebo to obětovat. Spokojený život jistě nemá žádnou, nebo alespoň ne přímou úměru k množství finančních prostředků které má člověk k dispozici. Znám nespokojené a věčně zpruzelé uštvané vataře a znám bezdomovce kteří se pořád usmívají, i když spí na lavičce a smrdí (a ten úsměv není způsoben jen 2 litry krabičáku, to vím u některých s jistotou). Asi sám chápeš, že ideál je najít zlatou střední cestu. Ať už to znamená zalamovat se pár let ostošest a pak si užívat, nebo dělat každý den něco co Tě nebude otravovat nebo co budeš schopen úspěšně kompenzovat něčím jiným. Ale to už se opakuju. František to napsal výstižně ve svém příspěvku, ohledně volby člověka v dnešní společnosti. Pro spoustu lidí co jsem si všimnul je sázení opravdu jako cesta, ať chtějí nebo ne. Všimnul jsem si, že tady na fóru pár lidí dospělo skrze tuto činnost k vhledům do skutečnosti, které nejsou u člověka stádního typu běžné a občas v tom spatřuju náznaky paralely s mystikou. I když jistě nějakými deformacemi ve smyslu odklonu od společností běžně přijímané "normy" zaplatit museli